30. Mezinárodní festival jazzového piana - sólové recitály
Prolog
Vijay Iyer (Spojené státy) - piano
Jubilejní 30. ročník Mezinárodního festivalu jazzového piana zahájí jarním prologem Vijay Iyer
První vlaštovka předznamená svátek sólových recitálů, Mezinárodní festival jazzového piana. Kulaté výročí festivalu navíc ohlásí osobnost mimořádně vítaná. Novátorský, temperamentní a nápady hýřící americký pianista indického původu Vijay Iyer vystoupí 13. dubna 2025 v Sukově síni pražského Rudolfina.
Otázky mimořádného talentu až geniality jistě patří do sféry mezi nebem a zemí, nicméně originalita Vijaye Iyera má i několik zjevných důvodů. Jako ve třech letech rozpoznané zázračné dítě Vijay sice absolvoval patnáctiletou klasickou průpravu se vším interpretačním drilem a danými pravidly – ovšem jako houslista. Což Iyera, podle jeho vlastních slov, uchránilo před naučenými klasickými mustry a rutinou klavírní hry. Protože na svůj dnešní hlavní nástroj se pod žádným vedením neučil. K pianu přistoupil až později jako „zasvěcený samouk k záhadnému zvukovému prostředí, nabízejícímu nekonečné dobrodružství improvizace a hledání“. Když pak na základě poslechu nahrávek propadl jazzu, snadno hodil housle za hlavu a vydal se novou, svobodnou cestou.
Zároveň Vijaye k originálnímu fúzování hudby různých tradic předznamenal i původ. Narodil se sice 26. října 1971 už v USA, konkrétně v Albany, ovšem jeho rodiče z kasty bráhmanů přišli do USA z jižní Indie teprve pár let předtím. Vyrůstal tudíž obklopen tamilskou komunitou a přirozeně nasál postupy, rytmy a stupnice karnatické hudby. Navíc s muzikantským talentem dostal Vijay do vínku i nadání matematické. Na Yale University a University Of California v Berkeley absolvoval studia matematiky a fyziky. I tento druh vědění pak promítl do muziky. Nejen, že složil doktorát v rámci interdisciplinárního studijního programu zaměřeného na prolínání hudby a technologií a jako model si vybral hudbu západní Afriky a muziku afroamerickou. Matematické poznatky také s chutí využívá v tvorbě: „Miluji matematickou přísnost a eleganci, která ovlivňuje rytmy, formy a strukturu mých kompozic,“ prohlásil kdysi.
Od té doby už Iyera častá novinářská přirovnání k „jazzovému matematikovi“ možná unavují, vždyť jeho hudba je také temperamentní, cituplná a improvizačně intuitivní, „nevypočitatelně“ plná fantazie. Ale pokud vnímáme matematiku nikoliv jako suchopárnou vědu, ale stejně jako pianista coby fantastické prostředí elegantních zákonitostí a vyváženosti, vlastně na oné škatulce „jazzového matematika“ něco bude. Byť naštěstí pro posluchače, hudba ve Vijayově profesním životě převládla. Stal se nejen intenzivně koncertujícím a nahrávajícím hudebníkem, ale v roce 2014 byl jmenován také profesorem hudby a afroamerických studií na Harvardu.
Na deskách debutoval Iyer v roce 1995 kompletně autorským titulem Memorophilia, kam vedle kompozic pro klavírní trio zařadil i aranžmá pro rozšířenou sestavu s violoncellem či dechovými nástroji. Od té doby vydal téměř tři desítky profilových alb v různých obsazeních. Včetně sólového recitálu pojmenovaného prostě Solo (2010), který může fungovat i jako lákavá pozvánka na samostatný koncert. Natáčel často i v duu, které s pianistou tvořili legendární trumpetista Wadada Leo Smith (album A Cosmic Rhythm With Each Stroke, 2016, se Smithem hrál ale Vijay i jako sideman ve větších obsazeních) či pianista Craig Taborn (The Transitory Poems, 2018). O Iyerovy nahrávky se starají respektované labely jako ECM, ACT či Verve.
V roli sidamana má Iyer za sebou hraní se Stevem Colemanem, Rezem Abbasim, Zakirem Hussainem a mnohými dalšími. Aby toho nebylo málo, také komponuje soudobou vážnou hudbu na objednávku významných těles jako London Philharmonic, Oregon Symphony, Band On A Can All-Stars, smyčcové kvarteto Brooklyn Rider či Silk Road Ensemble, a také pro klasickou houslistku Jennifer Koh. Je vidět, že také houslovou erudici tvůrčím způsobem zužitkoval.
Časopis Down Beat opakovaně vyhlásil Iyera „Jazzovým hudebníkem roku“. A svými nahrávkami si pianista vysloužil už tři nominace na Grammy. První za triové album Historicity (2009). A další dvě v kategoriích „Nejlepší alternativní jazzové album“ a „Nejlepší globální hudební výkon“ za titul Love In Exile (2023), nahraný spolu s pákistánskou zpěvačkou a skladatelkou Arooj Aftab a multiinstrumentalistou pákistánského původu Shahzadem Ismailym.
Zdejší znalé publikum už má s Vijayem Iyerem dlouholetý vztah. Originální pianista poprvé nadchl v rámci festivalu United Islands Of Prague 2006, kde experimentoval i s elektronikou. Později fascinoval diváky třeba na Strunách podzimu 2010 tříhodinovou smrští nápadů a souhrou v rámci klavírního tria. Prolog 30. ročníku MFJP v Iyerově režii slibuje stát se dalším mimořádným zážitkem, jako byly i předchozí prology legend Kennyho Barrona, Gonzala Rubalcaby, George Cablese či Cyruse Chestnuta.
https://www.youtube.com/watch?v=5s41brZjJHU
vstupenky zde
