27. Mezinárodní festival jazzového piana - sólové recitály
Čtvrtý večer 27. ročníku Mezinárodního festivalu jazzového piana probarví originálními hudebními odstíny Roberto Negro a Florian Hoefner, evropští hráči s kosmopolitní duší.
Původem Italský, ve Francii etablovaný mistr Roberto Negro a německý, v Kanadě usazený virtuóz Florian Hoefner odehrají sólové recitály 5. prosince v prostorách pražského žižkovského Atria. Jde samozřejmě o jedinečné umělce, ale pokud hledáme styčný bod jejich tvorby, je jím například moderní, kosmopolitní pohled na klavírní jazz.
Pianista, skladatel a experimentátor Roberto Negro (*28. května 1981, Turín) se sice narodil v Itálii, ale nadhled světoběžníka získával už od dětství. Jeho část totiž strávil v Kongu – Kinshase. Nemohla ho neovlivnit pestrost afrických rytmů, které ho obklopovaly. V Kongu, kde je úřední řečí francouzština, navíc navštěvoval francouzskou školu, což ho propojilo s frankofonním prostředím. Za vyšším vzděláním se tak logicky vypravil do Francie.
Nejprve se zdálo, že Roberto nastoupí vědeckou kariéru, přírodní vědy studoval na vysokoškolské úrovni. Nakonec ale zvítězila láska k muzice, postupně dovedená na akademickou úroveň na Conservatoire à rayonnement régional de Chambéry a poté v Paříži.
Na další Robertovo umělecké směřování mělo zásadní vliv spoluzaložení sdružení Tricollectif v Orleansu v roce 2011. Díky práci a diskusím v rámci Tricollectif začal vnímat hudbu v širším kontextu. Třeba v souvislosti se scénickou muzikou pro divadlo nebo ve spojení s výtvarným uměním. Ostatně i Robertovo album Kings And Bastards (2018) neodmyslitelně doprovázely vizuály.
Na francouzské scéně se Roberto Negro brzy zavedl jako žádaný pianista a skladatel. Z alb mohli příznivci Roberta poprvé slyšet v roce 2010, kdy vyšel titul Downtown Story jeho pianového tria, a také deska Quand hurlent les haut-parleurs, záznam dua se zpěvákem Xavierem Machaultem. Jen pod vlastním jménem publikoval Negro v roce 2014 nahrávku s prvky soudobé hudby, využitím školeného zpěvu a smyčcových nástrojů Loving Suite pour Birdy So. Kritika i publikum si cení jeho spolupráce s Michelem Portalem. A také s Émilem Parisienem a Michelem Rabbiou, se kterými založil trio DaDaDa a vydal album Saison 3 (2017, s Parisienem hrává i v duu). Zformoval také kvarteto La Scala v neobvyklé sestavě s bicími, houslemi a violoncellem, se kterým na eponymním albu debutoval v roce 2014. Nebo naopak tradičně obsazené jazzové kvarteto se saxofonistou Christophem Monniotem, pojmenované Kimono, jehož nahrávka vyšla v roce 2015. Vydal také dvě alba v duu s houslistou Théem Ceccaldim. V duu s akordeonistou Vincentem Peiranim rozvíjel Roberto mimo jiné odkaz Györga Ligetiho, ale mezi jeho inspirátory patří také Erik Satie, John Cage a další osobnosti soudobé artificiální hudby.
Na zatím posledním albu Papier Ciseau (2020) Roberto experimentuje s elektronikou, pracuje s metodou kontrastu a občas i odvážného hudebního šoku. Stejně zvukově vynalézavý ale dokáže být i za klaviaturou akustického nástroje.
https://www.youtube.com/watch?v=OWOmmpbhQXU
https://www.youtube.com/watch?v=Hs777DnoFrM
Pianista, skladatel a improvizátor Florian Hoefner (*29. srpna 1982, Höchstadt an der Aisch) pro sebe nalezl tu pravou scénu a místo k životu ještě dál od místa narození než jeho italský vrstevník. Od roku 2014 sídlí v St. John’s, hlavním městě kanadské provincie Newfoundland and Labrador, kde pracuje jako pedagog na katedře jazzových studií Memorial University a odkud vyjíždí koncertovat po celém světě. Například do Etiopie na ACACIA Jazz Festival či do Ekvádoru na Jazz in Situ. Prestižní deník New York Times označil Hoefnera za „zasvěceného a odhodlaného kapelníka a skladatele“ a respektovaný odborný magazín Downbeat o něm píše jako o „harmonicky smělém pianistovi, dosahujícím nových zvukových teritorií“.
Hudební vzdělání zahájil Florian na státní hudební škole v domovském bavorském Höchstadtu, kde se vedle klavíru věnoval také akordeonu a trubce. Odtud pokračoval na berlínskou Universitu umění (Universität der Künste) a díky stipendiu dokončil studia mistrovským titulem na newyorské Manhattan School Of Music, kde k jeho pedagogům patřili Jason Moran, Dave Liebman či Garry Dial.
Mezinárodního věhlasu dosáhl Florian poprvé jako člen v Německu sídlící kapely Subtone, která debutovala albem High Tide (2007) a postupně vydala pět ceněných titulů, zatím posledním je Moose Blues (2018). Paralelně založil vlastní kvarteto Florian Hoefner Group, jehož hudební vývoj mapují desky Songs Without Words (2012), Falling Up (2013) a Lumiosity (2016), na které hraje hvězdný saxofonista Seamus Blake. Jako sideman Florian natáčel či vystupoval s Kurtem Rosenwinkelem, Richem Perrym, Joem Lovanem nebo „vážným“ interpretem Markem Nucciem, klarinetistou Newyorské filharmonie.
Díky triovému albu First Spring (2019), inspirovanému lidovou hudbou z různých míst planety, byl Florian nominován na nejprestižnější kanadskou hudební cenu Juno (obdoba Grammy) v kategorii Jazzové album roku. V East Coast Music Awards pak zvítězil se stejným titulem hned ve dvou kategoriích, Instrumentální nahrávka roku a Jazzová nahrávka roku. Letos publikoval další zdařilou triovou desku Desert Bloom.
Florian má rád různorodá obsazení od komorních až po big band. Jeho bigbandové kompozice interpretovala špičková tělesa New York Jazz Orchestra, Luzerne Jazz Orchestra, German Youth Jazz Orchestra či newyorský Danjam Orchestra kapelníka Daniela Jamiesona. Stejně ponořený je ovšem Hoefner i do sólové interpretace, což dokázal například na albu Coldwater Stories (2017) s autorskými kompozicemi i volnými improvizacemi.
https://www.youtube.com/watch?v=pZVJyia2xp8f
https://www.youtube.com/watch?v=Y97S6yJ5uKE
https://www.youtube.com/watch?v=PmjhkNJBnzI
vstupenky zde
