Kenny Barron (Spojené státy)
sólový recitál
Prolog 23. ročníku 
Sponzorem koncertu je 
Bezkonkurenční schopnost Kennyho Barrona okouzlit diváky svým elegantním hraním, citlivými melodiemi a nakažlivými rytmy je to, co inspirovalo The Los Angles Times, aby ho nazvaly "jedním z nejlepších jazzových klavíristů na světě" a Jazz Weekly, aby o něm řekl, že je "nejlyričtějším pianistou naší doby. "
Rodným místem Kennyho Barrona, jednoho z nesporných mistrů jazzového klavíru, podobně jako mnoha skvělých hudebníků, je Filadelfie.
Kenny se narodil v roce 1943 a již jako teenager začal profesionálně hrát s orchestrem Mel Melvina. Členem této lokální kapely byl též Barronův bratr, tenorsaxofonista Bill.
V roce 1959, když studoval na střední škole, již hrál s bubeníkem Philly Joe Jonesem. V 19 letech se Kenny přestěhoval do New Yorku a vystupoval s Royem Haynesem, Lee Morganem a Jamesem Moodym. Na doporučení Moodyho najal Barrona v roce 1962 Dizzy Gillespie, aniž by ho slyšel zahrát notu. Bylo to v Dizzyho kapele, kde Kenny přišel do bližšího kontaktu s latinskoamerickými a karibskými hudebníky. Po pěti letech s Dizzym hrál Barron s Freddie Hubbardem, Stanley Turrentinem, Milt Jacksonem a Buddy Richem. Na začátku sedmdesátých let Kenny spolupracoval s Yusefem Lateefem, kterému Kenny připisuje klíčový vliv na zdokonalení se v improvizaci. Studiem na Empire State College, k němuž ho přesvědčil Lateef, Barron zdokonalil a vybalancoval své hraní.
Roku 1973 Kenny nastoupil na fakultu na Rutgers University jako profesor hudby. Zde působil až do roku 2000 a vedl mnoho dnešních mladých talentů včetně Davida Sancheze, Terence Blanchard a Regina Belle. V roce 1974 nahrál své první album jako leader u labelu Muse s názvem "Sunset To Dawn". Byla to první z více než 40 nahrávek, které nahrál v roli leadera.
Během spolupráce s Ronem Carterem na konci sedmdesátých let vytvořil Kenny trio s Busterem Williamsem a Benem Rileyem. Vedle toho hrával s Eddie Lockjou "Davisem, Eddie Harrisem, Sonny Stittem a Harrym " Sweets " Edisonem. Během osmdesátých let spolupracoval Barron s legendárním tenorsaxofonistou Stanem Getzem a nahrál s ním několik vynikajících alb včetně "Anniversary", "Serenity" a "People Time", které byly nominovány na cenu Grammy. V 80. letech také založil kvartet " Sphere "spolu s Busterem Williamsem, Benem Rileym a Charliem Rousem. Tato kapela se zaměřila jak na hudbu Theloniouse Monka, tak na originální skladby inspirované Monkem. Kapela Sphere nahrála několik vynikajících projektů pro značku Polygram, mezi nimi i“ Four For All“ a „Bird Songs“. Po smrti Charlieho Rousse se kapela rozpadla a vzkřísila se po 15 letech, kdy Rouseho nahradil altsaxofonista Gary Bartz. Tato znovuzrozená kapela nahrála svoje debutové album pro Verve Records v roce 1998.
Vlastní nahrávky Kennyho Barrona pro label Verve získaly devět nominací Grammy počínaje rokem 1992 s "People Time", to bylo Duo album se Stanem Getzem, následované "Sambaoem“ a v roce 2002 albem " Freefall ". Další nominace na Grammy dostala např. alba" Spirit Song "," Night and the City "(duet s Charlie Hadenem) a" Wanton Spirit " (trio s Royem Haynesem a Hadenem). Tyto tři nahrávky obdržely dvojnásobné nominace na Grammy (album a sólový výkon). Jeho CD "Canta Brasil" (Universal France), které spojilo Barrona se skupinou „Trio de Paz“, bylo vybráno kritiky do Top 10 alb roku 2003 podle časopisu Jazziz. Jeho nahrávka z roku 2004 "Images" (Universal France)představuje vibrafonistu Stefona Harrise, který byl také mnohokrát na Grammy nominován. Dlouho očekávané pokračování tria s Rayem Drummondem a Benem Rileyem „The Perfect Set, Live At Bradley's, Part Twot“ (Universal France / Sunnyside), vyšlo v říjnu 2005.
Na jaře roku 2008 vydal Kenny Barron po čtyřech letech studiové album“ The Traveler“ (Universal France), na kterém najdeme zpěváky a zpěvačky jako např. Grady Tate, Ann Hampton Calloway a mladý fenomén Gretchen Parlato, vítězka mezinárodní soutěže Thelonious Monk Internation Competition for Jazz, dále v Beninu narozený kytarista Lionel Loueke, bubeník Francisco Mela, baskytarista Kiyoshi Kitagawa a altsaxofonista Steven Wilson.
Kenny Barron neustále vyhrává nejrůznější ankety jazzových kritiků a čtenářů, včetně časopisů Downbeat, Jazz Times a Jazziz. V roce 2005 byl zařazen do americké jazzové síně slávy a získal cenu MAC Lifetime Achievement Award. Je šestinásobným držitelem ceny „nejlepší klavírista“ udělované sdružením jazzových žurnalistů (Jazz Journalists Association) a byl finalistou prestižní mezinárodní jazzové ceny Jazz Par 2001.
Výsledkem Barronových muzikantských a skladatelských aktivit dalších let byly tyto nahrávky:
„Scratch“ Enja Records , 2008, s Davem Hollandem a Danielem Humairem, tří dueta „Live“ Candid Records, 2010 s bubeníkem Benem Rileyem , „Too Much In Love To Care“, Linn Records , 2012 se zpěvačkou Claire Martin a „Witchcraft“, Savant , 2013 s kontrabasistou Harviem S.
Dále následuje septet „Kenny Barron & The Brazilian Knights“, Sunnyside Records 2013, trio „Thrasher Dream Trio“ Whaling City Sound , 2013 s Ron Carterem a Gerry Gibbsem, opět duo „The Art of Conversation“ Impulse, 2014 s Davem Hollandem a posledním jeho albem je trio „Book Of Intuition“ Impulse, 2016 s Kiyoshi Kitagawou a Johnathanem Blakem.
Kenny Barron, který během své kariéry spolupracoval mimo již jmenovaných také s Georgem Mrazem nebo Ellou Fitzgerald, je po celém světě uznáván jako mistr hry na klavír a mistr kompozice, ať už hraje sólo, v duu, triu či kvartetu.
Kenny Barron v Praze již hrál, a to v duu se švýcarským saxofonistou Georgem Robertem v rámci koncertní série JMW 25. března 2004 v bývalém Salonu Philharmonia.
video: Kenny Barron - Jazz in Marciac, 2011
Vstupenky si můžete objednat zde
Pořadatel si vyhrazuje právo kdykoli změnit ceny a to bez udání důvodu.
