27. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL JAZZOVÉHO PIANA - SÓLOVÉ RECITÁLY - 1. koncert


HUDEBNÍ NOSIČE


15.11.2022 19:00  |  Atrium


27. Mezinárodní festival jazzového piana - sólové recitály

1. koncert
Henrique Gomide (Brazílie / Německo)
Nduduzo Makhathini (Jihoafrická republika)
 

 


Zahájení 27. Mezinárodního festivalu jazzového piana proběhne ve znamení brazilských a jihoafrických inspirací, zahrají Henrique Gomide a Mduduzo Makhathini

Sólové recitály dvou výrazných osobností původem z jižní polokoule proběhnou 15. listopadu 2022 v Atriu na Žižkově. Těšit se můžeme nejen na lákavé exotické příchutě klavírního jazzu, ale také na jejich sofistikované prolínání s postupy klasicizujícími.

Pianista, skladatel a aranžér Henrique Gomide (*1988, São Paulo, Brazílie) spojuje ve svojí tvorbě hned trojí bohaté dědictví. Odmala studoval klasickou hudbu, důkladnou průpravu získal na Universidade Livre de Música a Universidade de São Paulo. V roce 2013 pak založil duo s houslistkou Daphne Oltheten, které koncertně provádělo a natáčelo díla Mozarta, Beethovena, Schuberta, Brahmse, ale v poslední době se soustředí spíše na tvorbu brazilských populárních skladatelů jako byl José Antonio Rezende de Alemeida Prado (1943-2010) či Moacir Santos (1926-2006).

S výtečnými výsledky z brazilských universit Henrique v roce 2014 získal stipendium na nizozemskou Koninklijk Conservatorium (Královskou konzervatoř) v Haagu, kde se věnoval pianu jazzovému. Závěrečnou práci napsal o brazilském skladateli a kytaristovi Aníbalovi Augustovi Sardinhovi (1915-1955), známému pod uměleckým jménem Garoto.

Do třetice Henrique nikdy nezapřel vliv hudby, která ho obklopovala odmala, tedy Música Popular Brasileira, což je svérázná moderní městská směs bossa novy s prvky jazzu i rocku. Založil také vlastní Choro Trio, ve kterém se s chutí věnoval, jak prozrazuje už název, také populárnímu brazilskému instrumentálnímu žánru choro.

Cesta za vzděláním zavedla Herniqua i do Kolína nad Rýnem na Hochschule für Musik und Tanz, kterou dokončil v roce 2018. V Německu hudební kosmopolita nakonec zakotvil. K jeho kmenovým kapelám patří klavírní Caixa Cubo Trio, se kterým vydal alba Misturada (2014), Enigma: A Música de Garoto (2018) či Angela (2021) a nadchl na prestižních festivalech jako Jazz à Vienne. S chilským basistou Jeanem Cammasem a nizozemským bubeníkem Antoinem Duijkersem pak má další pianové Nau Trio, jehož tvorba je zachycena na desce In The Ocean (2020). Klavírními trii ovšem Gomidova tvorba nekončí, vyzkoušel si také spolupráci s big bandy. Včetně psaní aranžmá pro Subway Jazz Orchestra z Kolína nad Rýnem či příležitostné výboje s vlastním Henrique Gomide Big Bandem, zaměřeným na moderní jazz a inspiraci afrobrazilskou kulturou a náboženskými rituály kandomble. Zběhlost ve velkých obsazeních ovšem nijak neomezuje jeho fantazii v sólových recitálech.

https://www.youtube.com/watch?v=ymwQULUDxe4

 

Pokud máme pocit, že jihoafrický pianista, improvizátor, pedagog, ale také léčitel, učenec a vypravěč Nduduzo Makhathini (*1982, Umgungundlovu, Jižní Afrika) pochází z jiného světa než jeho partner pro první festivalový večer, nenechejme se mýlit. Vždyť kořeny kandomble vedou k západoafrickým Jorubům, odkud to vlastně není tak daleko k jihoafrickému národu Zulů, ze kterého pochází právě Mduduzo.

Nduduzo Makhathini přišel na svět v muzikantské rodině, o hudbu se logicky zajímal odmala. Diplom v oboru jazzového piana získal v roce 2005 na Durban University, ale ještě větší vliv na něj měla krajina a rituály jeho hornaté domoviny, někdejšího centra království Zulů. A také muzika jihoafrických jazzových legend jako Bheki Mseleku, Moses Milelekwa či Abdullah Ibrahim. Mduduzo však nežije minulostí. „Stejně jako ti staří muzikanti vkládám do hudby maximum emocí. Ale zároveň jsem napojen na politické klima dnešních dnů. A věřím, že jihoafrický jazz je v čemsi jedinečný, ostatně proto budí ve světě zájem.“

Vedle domácích vlivů je Makhathini zcela otevřený i celosvětové jazzové tradici: „Pokud mi nějaká hudba pomohla pochopit můj vlastní klavírní hlas, pak to byl klasický kvartet Johna Coltranea s McCoyem Tynerem a deska A Love Supreme,“ vyznává se pianista. Jako další vlivy zdůrazňuje Randyho Westona či Andrewa Hilla.

Jako pedagog působí Makhathini ve vedení hudebního oddělení University Of Fort Hare University ve Východním Kapsku. Což mu nebrání v koncertování po celém světě (klub Blue Note v New Yorku, hostování v Marsalisově Jazz At Lincoln Center Orchesta), členství v projektu Shabaka And The Ancestors slavného londýnského saxofonisty Shabaky Hutchingse, ve spolupráci s Nasheetem Waitsem, Stefonem Harrisem či Loganem Richardsonem a samozřejmě ve vytváření kapelnických projektů. Po sérii alb na vlastním labelu Gundu, který pomáhá provozovat zpěvačka a pianistova manželka Omagugu Makhathini, podepsal kontrakt s prestižním labelem Blue Note. Nduduzovu první „americkou“ desku Modes Of Communication označil list The New York Times jako „Nejlepší jazzové album roku 2020“. Aktuální titul In The Spirit Of Ntu (2022), natočený s početným ansámblem, je minimálně stejně zdařilý. Nicméně nejlepší pozvánku na klavírní recitál představuje album sólového piana Reflections (2017). K Makhathiniho niterné hudbě přitom neodmyslitelně patří i duchovní a filosofické úvahy.

https://www.youtube.com/watch?v=Bq9cFt8Wt7k

https://www.youtube.com/watch?v=VYA2y2lsue8&list=RDVYA2y2lsue8&start_radio=1

 

stupenky zde


PARTNEŘI

logo - Magistrát hlavního města Prahy
logo - Ministerstvo kultury ČR
logo - Městská část Prahy 2
logo - Městská část Prahy 1
logo - Městská část Prahy 4
logo - Městská část Prahy 11
logo - Městská část Prahy 5
logo - Městská část Prahy 6
logo - Raiffeisen Leasing
logo - Art District Prague 7

Loading…