26. Mezinárodní festival jazzového piana - sólové recitály
sponsoruje:
Dvojice virtuózů oslaví symbiózu klavírního jazzu s hudbou Předního východu
Hosty 4. večera 26. ročníku Mezinárodního festivalu jazzového piana se stanou Isfar Sarabski z Ázerbájdžánu a Eden Ladin z Izraele. Dvojice mimořádných klavírních recitálů, ve kterých se snoubí jazz, odkaz klasické hudby a orientální melodika, zazní 10. listopadu v reprezentativních prostorách Sukovy síně pražského Rudolfina.
Isfar Sarabski patří k nejzajímavějším současným talentům, které dal Ázerbájdžán světu. Navíc je, navzdory přísloví, hudebním prorokem i doma. Po vítězství v Montreux Jazz Festivalu 2009 v kategorii sólové piano, když bylo Isfarovi pouhých 19 let, získal nadějný pianista také domácí tituly Čestný umělec Ázerbájdžánu (2010) a „Státní cenu summitu“ (Zirva State Prize, 2010). K oblibě, které se těší v Ázerbájdžánu, možná přispívá také fakt, že Isfar je pravnukem milovaného a ctěného operního pěvce Huseyngulua Sarabskiho (1879-1945). Mezinárodní popularitu si ovšem vysloužil jenom svým umem.
Isfar se narodil 2. listopadu 1989 v Baku. Absolvoval Baku Music Academy a poté se vydal za americkou jazzovou zkušeností na prestižní Berklee College Of Music v Bostonu. Mezi svoje největší oblíbence řadí Oscara Petersona, Brada Mehldaua a Herbieho Hancocka. S posledně jmenovaným si dokonce zahrál v Paříži v sídle UNESCO u příležitosti Mezinárodního dne jazzu. Zároveň ale Isfar zužitkoval i klasickou průpravu. Třeba když koncertoval s londýnským Royal Philharmonic Orchestra za zády.
Ve „world jazzovém“ světě má Sarabski za sebou například spolupráci s Dhaferem Youssefem nebo Minem Cinelu. A aby toho nebylo málo, vedle jazzu a klasiky se věnuje i elektronice. Vydal několik kapelnických alb, ceněný je už epomymní titul z roku 2014. Mezinárodní reputaci potvrdil loňským titulem Planet, vydaným u nadnárodního gigantu Warner. Jeho sidemany tu jsou basista Alan Hampton (též Gretchen Parlato, Robert Glasper) a bubenické eso Mark Guiliana (Brad Mehldau, Avishai Cohen, David Bowie).
https://www.youtube.com/watch?v=AQoJbmRV4Mk
Také Eden Ladin pochází z respektované muzikantské rodiny. Narodil se v New Yorku roku 1987, protože tam právě působil jeho táta, izraelský bubeník Gil Ladin. Místo narození ovšem nepovažuje za tak důležité: „Vyrůstal jsem a byl vychován v Tel Avivu, kde jsem se ve čtyřech letech začal učit na bicí nástroje a v osmi si přibral i klavír. Díky klavíru jsem kultivoval svoji fascinaci rytmem.“
Od čtrnácti let už Eden studoval klavír jako hlavní nástroj. Obklopen prastarou, mnohobarvou kulturou Předního východu bral lekce u známých izraelských pianistů Aleca Katze (Slide Hampton, Donald Harrison) a Amita Golana. Díky stipendiu Americko-izraelské kulturní nadace absolvoval newyorskou The New School For Jazz And Contemporary Music, kde k jeho mentorům patřili Lee Konitz nebo Vijay Iyer.
Různorodé inspirace dokázal Ladin sjednotit do osobitého stylu a brzy se stal v New Yorku žádanými sidemanem. Ke spolupráci ho zvali nejen krajané Omer Avital (alba Qantar, 2018 a New York Paradox, 2020) či oba Avishaiové Cohenové, basista i trumpetista, ale například i hvězdy Terence Blanchard, Donny McCaslin či Joel Frahm. Jako kapelník debutoval Ladin na kritikou ceněné desce Yequm (v překladu z hebrejštiny Vesmír, 2017), kde s ním hrají muzikanti tak dobré pověsti jako kytarista Gilad Hekselman či saxofonisté Dayna Stephens a John Ellis. Stejně zajímavá je ovšem i jeho sólová hra, jak dokládá i následující ukázka:
